Všecičko

Stála tam a plakala

A na lidi kolem nedbala.
Chodili kolem a koukali na ni,
V očích měla pohled raněné lani.

Stála a koukala, jak se líbá s jinou,
Slzy jako hrachy se jí po tváři řinou.
Vzpomínala, jak blaze se jí žilo,
Když její srdce jenom pro něj bilo.

Stále slyšela ta milující slova,
Říkával je zas a znova…
Říkal jí je a ona mu věřila,
Jeho lásku v sobě střežila.

Tichý vzlyk jí ze rtů ušel,
!"Ulicí proběhla..
Osud ji zle zkoušel,
Ta zkouška až moc bolela.

Doběhla až k místu, kde se scházely,
Tam, kde svoje problémy do vody házely.
Zvedla hlavu a zadívala se na nebe,
Pak řekla: "Bože, chci ty měsíce hodit za sebe.

Hodit je za hlavu,
Utopit ve vodě,
Věnovat se životu, Žít dále … v samotě."

Umírá...

Umírá srdce, které je bez lásky,

Umírá a není mu pomoci.

Umírá na tu lásku hloupou,

Umírá, protože už to bolí dlouho.

Umírá, umírá srdce,

Umírá protože vzdává všechny naděje,

Umírá, ale nevzdalo to bez boje.

Umírá, umírá srdce,

Umírá, protože Ty si mu lásku nedal…

Už neumírá to srdce láskou zlomený,

Už umřelo…už ho neslyším…